Modrý oblek, porno, řecká tragédie a Marlow
Studentsky atraktivní paperbackový přeliv dostaly detektivní příběhy ze starých dobrých časů, které přišly hned po těch úplně nejstarších a nejlepších časech. Hlubokému spánku od Raymonda Chandlera, představitele americké tvrdé školy, měkký obal sluší stejně jako modrý oblek Philu Marlowi, jejich nejznámějšímu hrdinovi, který se pak objevil i v dalších šesti pokračováních této kultovní série.
Marlowův vstup na předválečnou literární scénu knihou Hluboký spánek (1939) byl pořádným průvanem v literatuře a vytřepáním pěkně zatuchlých peřin v žánru detektivního románu. Chandler se totiž stylizací románu pokoušel o experiment, který se naposledy povedl ve Francii sedmnáctého století. Tehdy se nízké umění a život obyčejných lidí propojily s uměním vysokým.
Chandler v době, kdy byly romány psány uhlazeným stylem a jazykem učenců, napsal knihu řečí těch, o kterých byla. Využil žargon prohnaných kriminálníků, podfukářů i pěkně ostrých hochů. Nejednalo se přitom o trend, kterým je ovlivněna dnešní literatura. Chandler se dá označit za průkopníka, který slang chápal jako nositele informace. Jeho slovy: „Chtěl jsem si hrát s fascinujícím novým jazykem, abych se přesvědčil, co to udělá, použiju-li ho jako vyjadřovacího prostředku, který by zůstal na úrovni neintelektuálního myšlení, a přesto nabyl síly říkat věci, které se obvykle říkají jenom ve vysoké literatuře.“
Tento styl psaní vedl k šesti pokračováním a stvořil legendární postavu detektiva hezouna, který na svět nahlíží zvláštním sarkastickým způsobem, nemá daleko k ostrému komentáři, a i přestože je prohnaný, ve svých zásadách je neoblomný a ctí vyšší ideje jako zákon. Přitom prostředí, ve kterém detektiv žije a ve kterém se velmi dobře vyzná, je naprosto nemorální a nesoucitné. Řádí v něm šedé eminence, zkorumpovaná policie nebo boháči, co nabyli majetek podezřelým způsobem. Paleta zločinů, kterou Chandler ve svých románech představuje je obsáhlá a kritiky velmi ceněná. Hluboký spánek představuje hazard, drogy a obchod s pornografií.
Detektivky Raymonda Chandlera se možná proslavily více ve filmech
Kniha není zasazena do nějakého určitého období, ale celou dobu v čtenáři vzbuzuje pocit, že ta správná éra už minula. Všechny postavy se musí nějak vyrovnat s tím, že „zlatá časy“ a „čas správných chlapů“ už neexistuje. Někteří to řeší střelbou bez varování a nejlépe ze zadu a jiní se utkávají v soubojích z očí do očí.
Navíc autor jde proti proudu i v dalším ohledu. Vymyká se totiž jinak nezbořitelnému schématu vražda – motiv – alibi. To není v Hlubokém spánku podstatné. Čtenář může trochu tápat v tom, čím je příběh poháněný. Na první pohled jen plyne, a ačkoliv se případy a události objasňují a snad i vyřeší, stále zůstává Philův pocit, že tomu ještě není konec.
Hluboký spánek pod povrchem pracuje s estetickým konceptem známým už z řecké tragédie . Na Phila můžete nahlížet jako na dramatickou postavu typu Oidipa, která je vláčena osudem a iracionalitou. On si nevybírá, on je do událostí vtahován, musí je řešit, ale řeší je po svém. Důkazem propracovanosti Chandlerových „detektivek“ jsou i odkazy na Utrpení mladého Werthera prostřednictvím Marlowova modrého obleku.
A také jeho slovní zásoba a hlášky, jako je už zažitá: „Vypadneš sám nebo chceš ukázat kde mistr tesař nechal díru?“ pošle všechny symbolisty k jejich milovaným čertům. Více než detektivka je Hluboký spánek promyšlené a originální umění s nekonečným množstvím inspirativních asociací.
Raymond Chandler - Hluboký spánek