Barbora Bálková ale není jen fotografka. Věnuje se také olejomalbě, které se ale podle jejích slov věnuje jen zřídka. Svůj ateliér má totiž v rodných Českých Budějovicích, kde však tráví čas jen o víkendech. Práce s fotoaparátem však pro ni představuje zcela jiné médium: více objektivnější a popisující, a tak skrze něj poukazuje na problémy dotýkající se světa obecně a věcí v něm. Bálková je velmi vynalézavá a hravá. Svoji hlavu v cyklu Masky uvěznila do nejrůznějších podob. Jednou je uvězněná do masky z formiček na vánoční cukroví, do masky ze slaniny, nebo je její obličej ovázaný papírovými bankovkami, kde kromě dolarů a eura nechybí ani česká tisícikoruna. Jindy zase tvář skryje do pecnu chleba, za sbírku motýlů, okvětných lístků z tulipánu, hodinek, obalí ho do moučkového cukru, husího peří, nebo zakuklí do slepičího vejce. Jediné co z její tváře zůstává viditelné jsou její modré, pronikavé, upřené oči. Část těla, který je považován za okno do duše. Možná Bálková nabízí sama sebe k nahlédnutí všem, kdo se o ni přišel zajímat. Masky mohou dokreslovat atmosféru, v které se tvář nachází, evakuovat rozmanitost našich vlastních sociálních rolí, které denně ve svém životě hrajeme, nebo posouží prostě jen jako brána do naší vlastní fantazie, v níž si sami doplníme příběhy a okolnosti. Se všemi těmito rozmanitými materiály si umělkyně osobně pohrála a manuálně vytvořila. Cítí totiž, že v procesu tvoření uměleckého díla nestačí jen nápad a stisknutí spouště. K dokonalému uspokojení umělcovy duše totiž patří celý proces výroby díla. S tím souvisí jistá manuální činnost, hmatová senzorika, nebo se to dá nazvat možná i uvědomění si fyzického bytí. Snad jen nad realizací fotky, kde ženská hlava vězí ve vejcí hlavě, si návštěvník může láme hlavu, a to právem. K této jediné fotce si totiž Bálková dopomohla fotomontáží.

 Série Masky/Chleba