Málokdo by asi neznal příběh rozhořčenými rodiči upáleného pedofilního vraha, který svým obětem doslova nedá spát. Ale jen tak pro pořádek – děj původní Noční můry z Elm Street (1984) sledoval skupinu teenagerů, které kromě společné třídy a nevybouřených a divácky vděčných hormonálních pudů spojoval také stejný sen o popáleném muži ve svetru a klobouku, jenž je pronásleduje s rukavicí, opatřenou břity.

Ohořelý Freddy však dokázal mnohem víc, než strašit puberťáky ve snech. Dokázal je jejich prostřednictvím i zabíjet. Bayerův remake se snaží více pracovat s tím, co nastalá situace přináší – problémy s nedostatkem spánku. Když postavy nechtějí, aby je Freddy zabil ve snu, snaží se „jednoduše“ neusnout. To sebou přináší psychické problémy, podráždění, ale také mikrospánek. A tak Freddy proniká k postavám i ve chvíli, kdy se ony snaží bděle fungovat. V tom spočívá plus tohoto snímku: režiséři, podílející se na Kruegerově sérii, potápěli látku tím, že hledali co nejzběsilejší způsoby, jakými mohl Freddy ubližovat lidem, přičemž zapomínali vytvářet atmosféru.

Bayerův Krueger se s nějakou vynalézavostí nepárá (všechny vraždy vypadají zhruba stejně), zato se více využívá potenciál prolínání snu a reality (výborná scéna v lékárně), nástrahy nespavosti i zrádné lákavosti spánku. Bayer si uvědomuje, že Kruegerova síla nespočívá ve všemohoucnosti, kterou mu svět snů poskytuje, ani v různorodosti jeho smrtících kousků, ale v lidské potřebě spánku. Jako se malé děti bojí jít spát v obavě před bubákem, bojí se postavy spát v obavě před Freddym – čímž sami sebe vystavují psychickému i fyzickému mučení. Jak se dá zachránit před smrtí ve spánku, když je únava tak veliká?

Jackie Earl Haley už ze škatulky temných postav nejspíš nevyvázne. Roli pedofila si někdejší dětská hvězda vyzkoušela v romantickém dramatu Jako malé děti (2006). Nedávno potíral zlo jako duševně narušený superhrdina Rorschach ve Snyderových Strážcích (2009) a v současnosti září jako sarkastický zabiják Guerrero v oldschoolovém seriálu Human Target (ale o tom v jiném článku).

Na rozdíl od zmíněných rolí, Freddy nemá jiný hlubší rozměr než čisté zlo, což Haleyho výkon beze zbytku naplňuje. V jeho pojetí je Freddy odlišný od ztvárnění Robertem Englundem. Spíš než sadistického šotka z původní série připomíná naštvané duchy z japonských hororů, bezohledně se mstící za svou smrt. Podobně jako u nich, i u Kruegera zmizely veškeré lidské rysy (které tam byly, jak se dozvíme z flashbacků) a zůstala čirá zloba. Dotýká se to i jeho posmrtné podoby, připomínající spíš zdeformovanou napodobeninu člověka. Jestli za svého života uměl Freddy zlo v sobě skrývat, po smrti z něho už nic jiného nezbylo.

Remake se celkově snaží dotáhnout to, co původní film naznačil. Nespavost, pedofilie, pochyby ohledně Kruegerovy násilné smrti, nic z toho Bayer nevynechal a nebál se k nepříjemnému tématu projevit svůj názor. Dost kontroverzní, tvrdý a zcela v souladu s duchem americké nulové tolerance, z níž vyplývá, že zabíjení pedofilů je prostě správné. Jediné morální dilema se týká Kruegerovy skutečné viny. Možnost, že je vinen, jeho upálení omlouvá, což snímek potvrzuje v závěrečném souboji Freddyho a hlavní hrdinky Nancy. I když je celkem obtížné s takovým názorem polemizovat, nepřipadá mi Bayerova filmová obhajoba lynčování úplně košér.

Po technické stránce se dá Noční můře vytknout více věcí. Bayer nedokázal dostat do snímku potřebnou atmosféru a vzhled tuctové vyvražďovačky tak ubírá filmu body. To se týká i tempa. Je jasné, že se tvůrci snažili nějakou tu náladu vytvořit pomocí pomalu narůstajícího strachu z neznáma, ovšem vzhledem k tomu, že původní série znalý divák (který ji ani nemusel vidět celou a vlastně ani ve většině případů nemusel vidět celý ani jeden díl) ví, o co se jedná, to příliš nefunguje. Stejně jako přetočení některých známějších scén, jež se tvůrci pokusili „upgradovat“ a neuvědomili si, že jejich zvýšená akčnost paradoxně ubírá na dojmu.

Celkově patří Noční můra v Elm Street k tomu slušnějšímu ze současné americké hororové tvorby (proto není známo, proč byl film stažen z české distribuce). Kvůli pomalému tempu, nudné první třetině a tuctovému vzhledu a několika hluchým místům se mu bohužel stín původního filmu bude překračovat jen velmi těžce. Z téhle noční můry se nebudete probouzet se zhnusením, ale ani s žádným jiným výrazným dojmem.

Foto: continental-film.sk