Stáhni mě do 80. let
Z mainstreamové produkce se dnes hororový fanoušek nenasytí. Pokud v kině nenatrefí na impotentní remake svého oblíbeného kusu nebo nudný remake nudného asijského hororu, nezůstává mu příliš kvality na výběr. Ještě že je tu stále Sam Raimi, jenž ke všeobecnému štěstí nezabředl do příběhů o neurotickém parkouristovi v sadomaso oblečku a upřímně se vrátil k popkulturní nechutnosti ovlivněné pohanskou mystikou.
Nesmyslné putování na jih
Rád z kina odcházím s jinou náladou, než do něj vstupuji. Je to pro mě hlavní indikátor kvality filmu. A když následně tu náladu zanalyzuji, hned vím, jestli jsem vyhodil peníze nebo ne. Na Cestu jsem šel nedělně odpočinutý, odcházel jsem s roztěkanými myšlenkami. Tvůrci odvedli svoji práci skvěle.
Art Prague: Tři desítky galerií pod jednou střechou
Veletrh současného umění s názvem Art Prague, který právě probíhá ve Výstavní síni v Mánesu, vám jako návštěvníkům nabídne neskutečnou věc - v jeden den zažijete pocit, že jste byli ve třech desítkách galerií najednou. Uděláte si jasno, co dnešní uměleckou branži zajímá.
Grónsko-dánská (ne)detektivka
Stává se, že mi lidé řeknou „Tuhle knihu si prostě musíš přečíst“. To asi každému. A kdybych měl číst všechno, co mi je doporučeno, tak se v tom utopím. Cit slečny Smilly pro sníh od Petera Hoega patří mezi ty knihy, o kterých uslyšíte dříve, než si jich povšimnete v knihkupectvích. Rozruch kolem ní a také tvrzení „To by sis měl přečíst, v té knize se rozlišuje asi deset druhů sněhu.“ mě nakonec donutilo si pro knihu zajít.
Největší z filmových monster
Několikrát zničila Tokio, rozdala si to s King Kongem, tříhlavým drakem, létajícími želvami, mechanickou dvojnicí, dvojnicí z amerického remaku, mimozemšťany a ještě spoustou dalších potvor. Objevila se ve čtyřiadvaceti filmech, bezpočtu parodií i ve vlastním kresleném seriálu. Mnohokrát zachránila svět a hned při svém prvním zjevení přinesla i morální poselství – v té době ale ještě jako „záporák“. Řeč je o nejslavnějším japonském monstru, Godzille.
Odysea podle Nikkarina
Osamělý poutník bezcílně bloumá pouštěmi, aby našel lidskou dobrotu nebo možná něco jiného. Ale kdo ví, co je cílem komiksu 130: Odysea? Jisté je jen to, že tato komiksová kniha čtenáře přitahuje svojí hravostí i tím, že propojuje snad všechny myslitelné žánry s poetickou vírou v lidskost.
Řekni osum...
...Polib prdel kosům. To je další počin dvojice kreativců a režisérů Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského, kteří si říkají SKUTR. Přestože je představení protkáno akrobatickými kousky či loutkovým vystoupením, hlavní linie má spíš filozofický nádech a přitom jde o autobiografický výstup, kde Rosťa hraje Rosťu.
Záhadné album J.K.Mejstříka
Oprostím se nyní od projevu mladého šansoniéra na křtu ve Švandově divadle, a zaměřím se pouze o na jeho první album City. To se od vystoupení Josefa Kristiana Mejstříka liší velmi podstatně. Jedná se o krásný booklet, a hezkou muziku. Album je ale skoro tak záhadné, jako ježek v kleci.
Konec pravého lidství v hotelu Ozon… Nebo jeho začátek?
Českých sci-fi filmů je zoufale málo a ještě méně jich patří mezi uznávané a povedené filmy. Podžánr sci-fi, zvaný postapokalyptický, prochází o to přísnějším sítem. Prakticky jediný relativně chválený český film tohoto druhu je depresivní snímek Jana Schmidta Konec srpna v hotelu Ozon z roku 1966.
Maxipříšerky? Spíš maxipříšery
Letošní Febiofest potěšil mnoho diváků, a to třeba uvedením jednoho z posledních filmů Spika Jonze – Where the Wild Things Are (2009). Mezinárodní filmový festival tak napravil možná letošní nejviditelnější hřích českých distributorů, kteří se nejspíš tolik hádali o uvedení filmu, až jej raději místo na plátna poslali rovnou na DVD, a tak nás ochudili o jeden z nejlepších filmů minulého roku.
- « první
- ‹ předchozí
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
- 7
- 8
- 9
- …
- následující ›
- poslední »