Homo desperatus, člověk zoufalý
Všude je plno zmínek o duchovní krizi, třicátnících a touze po změně. Ta témata tu byla vždycky, rozebrali jsme je do nejmenších detailů a stejně je pořád generaci po generaci řešíme a nějak s tím nedokážeme přestat. Filmový debut Jitky Rudolfové Zoufalci je tímto (zlo)zvykem nakažen, ale od jiných snímků podobného ražení se odlišuje tím, že zobrazuje naši únavu z této stále se opakující beznaděje a volá už konečně po jejím vyřešení a zrušení, protože takhle to opravdu dál nejde.
Kniha ze Starbucks
Když budete chodit na tvůrčí psaní, poctivě poslouchat rady lektorů a především budete hodně chtít, tak dobrou průměrnou knihu napsat dokážete. Američané svoje heslo, když něco chceš, tak za tím jdi a dokážeš to, prostě napasují na cokoliv. Norman Ollestad, autor románu Vstříc bouři, je představitelem generace, která tomuto heslu podlehla. Ollestad má ale kromě neuvěřitelné vůle ještě jednu výhodu – zážitek, který musí být sepsán.
Adventní zastavení plné hrůzy
Vánoční Vídeň ani letos nezklame. Pomineme-li tradiční adventní trhy před radnicí, které kvůli davům a vysokým cenám po pár minutách stejně omrzí, lahůdka na příznivce umění čeká v Leopold Muzeu. Zdejší rozsáhlé přízemí budovy patří až do poloviny ledna hrůze, děsu, strachu a smrti. Na plakátu nejvíce láká jméno praotce expresionismu Edvarda Muncha, ale hvězdou výstavy je bezesporu také Alfred Kubin.
Odsun, historie a nedávná smrt
Jeden muž, který byl učitel i překladatel, si jednou sedl za stůl a trochu se začetl v časopise. Poměrně všední záležitost, která téměř nestojí za řeč. Tento muž ale narazil na reportáž, která ho oslovila. Reportáž, která se mu stala inspirací a spustila u něj tak mohutnou lavinu nápadů, že díky ní napsal knihu. Tím mužem byl Martin Sichinger a tou knihou je Cukrový klaun, tichá fikce, která postupně přejde do mrazivé reality.
Umění banality ČSSR
Fotograf Dušan Šimánek připravil v galerii Langhans výstavu s názvem Mimo zónu, která představuje neoficiální uměleckou fotografii ze 70. a 80. let, a která si ve své době žila svůj vlastní život nezávisle na tehdejší oficiální kultuře. Umělci upouštějí od zachycování postav a dějů, fascinují je nekomponované scény z běžného života. Věcí, které člověka obklopují, ale v běžném životním chodu jim nevnímá pozornost. Mnohé z děl nápadně připomínají minimalismus.
Puberta, rasismus a kohoutí zápasníci
Asijsky vyhlížející novela Bílej kůň, žlutej drak je ve skutečnosti nám dost známý český, a nejspíš mezinárodní, pubertální vzdor. Mladá dívka se vzpírá celému jí známému světu. Naděje pohasínají, dobří lidé jsou iluzorní, nezbývá než zkousnout zuby nebo běžet hlavou proti zdi. To svojí prvotinou hlásí česká vietnamka Lan Pham Thi.
Urban libující si v nechutnostech
Středověká Praha bere za své, aby ustoupila lesku moderního velkoměsta. Dokud však ještě stojí alespoň její část, potlouká se v jejích křivolakých uličkách hrabě Arco i strašidlo z dětských říkanek zvané Masíčko, tajná policie, děvky a krysy. Nové století bude ve znamení pokroku! O tom je nejnovější román současného českého prozaika Miloše Urbana - Lord Mord.
Hráli naplno, pot se jen řinul
Magické datum 9. 9.2009 patřilo Vypsané Fixe a oficiálnímu vydání jejich páté řadové desky Klenot. Deska se křtila hned dva dny po sobě na konci září v pražském Lucerna Music Baru. Shodou okolností jsem se procpal na oba dva koncerty a byl jsem překvapen. Každý měl svojí rozdílnou atmosféru. Fixa si dála záležet aby se déjà vu nekonalo.
Romantika mezi potoky krve
Atmosférický horor Ať vejde ten pravý, jenž slavil úspěch především u festivalového publika, konečně zavítal do našich kin, aby ohromil brilantní kombinací krvavého násilí a dětské poetiky a zbořil klišé žánru.
Oběť - netradiční monodrama Divadla Continuo
Divadlo Continuo přišlo na jaře roku 2009 s premiérou sólového představení v podání Ivo Jurečky. Představení Oběť, pod kterým je režijně podepsán umělecký vedoucí Continua Pavel Štourač je působivé a pro mnohé může být až destruktivní.
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
- 7
- 8
- 9
- 10
- následující ›
- poslední »