Nyní už pouze třikrát se na jeviště Národního divadla navrátí legendární opera Leoše Janáčka na téma knihy Karla Čapka Věc Makropulos. Obnovena byla pro velký zájem. Monumentální, úřednicky strohá scéna se opět naplní hlasy vynikajících zpěváků a tóny významného českého skladatele. Emilia Marty znovu ožívá. 

Janáček byl hrou tak nadšen, že Čapka požádal o svolení, přepsat ji jako operu. Čapek byl sice z návrhu lehce rozpačitý – námět se mu nezdál pro operu příliš vhodný, ale nakonec souhlasil. Vzniklo tak dílo celosvětově proslulé, nicméně kvůli češtině značně komplikované. Dá se sice přeložit do jiných jazyků, ale ztrácí tak kouzlo a sílu, proto se dnes již většinou hraje pouze v češtině. Řeknete si asi, v Národním divadle nemůže být s češtinou problém. Mnoho hlavních aktérů, včetně samotného režiséra Christophera Aldena, jsou však cizinci. Problémy s češtinou ale nemají, ba naopak. Byla jsem velmi mile překvapena, jak skvěle si zahraniční umělci s naší mateřštinou poradili. Především sama představitelka nesmrtelné umělkyně Emilie Marty - Gun-Brit Barkmin – češtinu ovládla s grácií, a lehký německý nádech k její postavě dokonale ladí. Ital Gianluca Zampieri používá češtinu tak, že kdo neví, nepozná, že pochází ze země slunce a vína. 
Věc Makropulos je posluchačsky velmi náročná. Jedná se však o opravdový skvost na naší operní scéně, a to nejen pěvecky. Herecký výkon především zpěvačky Gun-Brit Barkmin je obdivuhodný. Na jevišti ze sebe vydá vše. Ukazuje se jako světoznámé umělkyně zavalená pugéty, i jako cynická děva, která má všechny muže omotané kolem prstu, až po křehkou a nešťastnou ženu uvězněnou ve vlastním životě, trvajícím už dlouhých tři sta let.
Národní divadlo tuto inscenaci provede už jen třikrát, je tedy nejvyšší čas objednat si vstupenky. 

Věc Makropulos, http://www.vecmakropulos.cz/
12. února, 18. března, 23. března, 19hod, Národní divadlo