Teplé jarní paprsky lákají ven a v mnohých z nás vyvolávají potřebu vyběhnout za hranice svých měst a poznávat jiná. Moje toulavé boty jsou neposlušné už nějakou dobu, tak jsem se rozhodla dát jim volnost. Radím, udělejte to také. Zjistíte, že naše města nejsou velká, ani moderní, zato jsou prosycena osobitou, neřkuli rodinnou atmosférou. Jediným turistou jste často vy sami a toto privilegium dokáží místní jaksepatří ocenit.

Procházíte se po rozkopaném náměstí, které obklopují barokní štíty domů. Pořídíte pár fotek a místní se po vás otáčejí. Na takový zájem o jejich rynk nejsou zvyklí. Obdivujete tamní kašnu nebo morový sloup, který na sebe bere úlohu jakéhosi „student pointu“. Málokdo z obyvatelů tuší, jací to světci se modlí nad jejich hlavami, nebo s čím zápasí řecký hrdina.
Zajdete do cukrárny, kde místní caparti pomalu lízají zmrzlinu, která jim stejně teče z kornoutu po rukou až na zem a potom zavítáte do malého muzea či galerie, kde vás vítají s otevřenou náručí, protože jste jediný návštěvník za celý dlouhý den. Postarší dámy s vámi přátelsky prohodí pár vět. Vstupujete do tichého a studeného prostoru, který skýtá útočiště často umělcům rodákům a svíráte přitom vstupenku za cenu, kterou pamatujete z minulého režimu.  Zaměstnankyně muzea vás nepronásledují po celé expozici a nenabádají, že máte udržovat odstup 30 centimetrů od plátna či plastiky. Nechají vás ve vaší intimitě vychutnávat výstavu a prostor, a pokud za vámi přece jen přiběhnou, důvodem je důležitý komentář či upozornění na originální kus či kuriozitu v jejich budově. Při odchodu vám nabídnou zdarma letáky a informační brožury a několikrát děkují za návštěvu. „Ještě se nám podepište do návštěvní knihy...,“ prosí a zvědavě nakukují přes rameno, jakouže pochvalu si od vás expozice vysloužila. Doprovodí vás ke dveřím a poradí, do jaké hospůdky se máte jít posilnit a jakým pohostinství se ve městě raději vyhnout. „A řekněte, že Vás posílám já,“ volají za vámi a vy máte téměř pocit, že vám mávají bílým kapesníčkem.

Regionální galerie mají své nezaměnitelné kouzlo. I přesto že nenabízí masově a mediálně proklamované expozice. Vystavují často jen regionální umělce, kteří nepřesáhli hranice této oblasti (mnohdy jde ale překvapivě o zvučná jména naší výtvarné scény!), chlubí se pracemi místních dětí ze školek či škol a jiných organizací, nebo představují tradiční řemeslné výrobky, které dnešní velkoprodukce zaručeně nevyrobí. Vy tak najednou s otevřenou pusou obdivujete pletené košíky, malby na kamenech, čarodějnice ze zátek a jiné prkotiny, které vás v přetechnizovaném světě míjejí. Stačí se zastavit a pocítit. Hezké jaro!