Amenabárova agora současného světa
Agora (2009) zpočátku vypadá jako další z řady novodobých filmů „mečů a sandálů“. Od Gladiátora nebo Tróji ji ale odlišují nemainstreamový režisér Alejandro Amenabár a také originalita. Tento španělsko-americký snímek není jen klasická hollywoodská romance obalená antickými reáliemi a akčními scénami…
Průměrné probuzení z noční můry 21. století
Řádění firmy Michaela Baye Platinum Dunes se evidentně nezastaví před žádným hororovým kultem. Je to nějaký čas, co nás nudil remake Texaského masakru motorovou pilou (2003), a je to dost krátce, co fanoušky zklamala předělávka Pátku třináctého (2009). Hoši z P.D. stále oprašují nedotknutelné klasiky a najímají videoklipaře (v tomto případě Samuela Bayera) k jejich prznění. Samozřejmě, že se to nevyhlo ani nejslavnějšímu zdravotně postiženému vraždícímu úchylovi - Freddy Kruegerovi.
Zoufalá neucelenost ozubené vagíny
Jak vypadají důsledky potlačované sexuality, aneb kluci jsou nadržená prasata a ukusovat jim údy musí být hrozně zábavné! Asi tohle si ve zkratce myslí tvůrci bizarní komedie Intimní tajemství (2007).
I katolíci mají nárok na thriller
Nedávno se začal českými kiny potácet Herzogův Špatnej polda (Bad Lieutenant: Port of Call New Orleans) s Nicholasem Cagem v hlavní roli. Ulítlá černá komedie o věčně zfetovaném detektivovi se zády křivými stejně jako jeho morálka, je volným remakem téměř stejnojmenného snímku Abela Ferrary roku 1992.
Stáhni mě do 80. let
Z mainstreamové produkce se dnes hororový fanoušek nenasytí. Pokud v kině nenatrefí na impotentní remake svého oblíbeného kusu nebo nudný remake nudného asijského hororu, nezůstává mu příliš kvality na výběr. Ještě že je tu stále Sam Raimi, jenž ke všeobecnému štěstí nezabředl do příběhů o neurotickém parkouristovi v sadomaso oblečku a upřímně se vrátil k popkulturní nechutnosti ovlivněné pohanskou mystikou.
Nesmyslné putování na jih
Rád z kina odcházím s jinou náladou, než do něj vstupuji. Je to pro mě hlavní indikátor kvality filmu. A když následně tu náladu zanalyzuji, hned vím, jestli jsem vyhodil peníze nebo ne. Na Cestu jsem šel nedělně odpočinutý, odcházel jsem s roztěkanými myšlenkami. Tvůrci odvedli svoji práci skvěle.
Největší z filmových monster
Několikrát zničila Tokio, rozdala si to s King Kongem, tříhlavým drakem, létajícími želvami, mechanickou dvojnicí, dvojnicí z amerického remaku, mimozemšťany a ještě spoustou dalších potvor. Objevila se ve čtyřiadvaceti filmech, bezpočtu parodií i ve vlastním kresleném seriálu. Mnohokrát zachránila svět a hned při svém prvním zjevení přinesla i morální poselství – v té době ale ještě jako „záporák“. Řeč je o nejslavnějším japonském monstru, Godzille.
Konec pravého lidství v hotelu Ozon… Nebo jeho začátek?
Českých sci-fi filmů je zoufale málo a ještě méně jich patří mezi uznávané a povedené filmy. Podžánr sci-fi, zvaný postapokalyptický, prochází o to přísnějším sítem. Prakticky jediný relativně chválený český film tohoto druhu je depresivní snímek Jana Schmidta Konec srpna v hotelu Ozon z roku 1966.
Maxipříšerky? Spíš maxipříšery
Letošní Febiofest potěšil mnoho diváků, a to třeba uvedením jednoho z posledních filmů Spika Jonze – Where the Wild Things Are (2009). Mezinárodní filmový festival tak napravil možná letošní nejviditelnější hřích českých distributorů, kteří se nejspíš tolik hádali o uvedení filmu, až jej raději místo na plátna poslali rovnou na DVD, a tak nás ochudili o jeden z nejlepších filmů minulého roku.
Zvráceně splněný životní sen Edwarda Wooda
Existuje spousta důvodů, proč se film může stát zapamatovatelným. Většinou by měl být určitým způsobem kvalitní, nebo alespoň revoluční. Tuto tezi zlomil v roce 1959 Edward D. Wood, Jr., když natočil dílo po všech stránkách otřesné, ale i přesto jedinečné a vzácné – Plán 9 z vesmíru.
